Křesťanství: Katolictví
Katolická církev se považuje za legitimní dědičku tradice převzaté přímo od apoštolů.
Katolictví, katolicismus (z řeckého katholikos obecný, univerzální) je dnes nejrozšířenější skupinou v křesťanství.
Bible
Katolická Bible se skládá ze čtyřiceti šesti knih Starého zákona (knihy hebrejské Bible rozšířené o deuterokanonické spisy) a ze dvaceti sedmi knih Nového zákona (jež uvádějí slova Ježíše, vyprávějí jeho život).
Principy katolicismu
V katolické tradici určují dogmata, pravdy považované za zjevené.
(Dogma je teologická nebo filosofická teze, která je přesně formulována a nepřipouští žádné další námitky. Tímto termínem se označují také články víry, které církev označuje jako zjevenou pravdu. Teologicky je Dogma výpovědí o víře, kterou církev považuje za natolik důležitou, že ten, kdo ji popírá, nemůže být křesťanem či v plném společenství s církví. Dogma vymezuje, dává hranice, kam až křesťan může ve své víře jít.)
Ke dvanácti dogmatům v Apoštolském vyznání byly přidány dogmatické definice jako neposkvrněné početí a nanebevzetí Pany Marie, a též papežská neomylnost. Neposkvrněné početí je dogma vyhlášené v roce 1854, podle nějž byla Marie počata zproštěná prvotního hříchu. Nebevzetí odpovídá zázračnému odnesení Marie, jež vstoupila do nebe se svým tělem i duší.
Instituce
Katolická církev přikládá velký význam církevnímu životu, klášterním řádům, hnutím spirituality a apoštolství.
Její hierarchická struktura má čtyři úrovně:
- farnost vedenou kněžími, jáhny a laiky
- diecéze pod autoritou biskupa
- biskupská ingerence (shromáždění biskupů z jedné země či z jednoho regionu kolem nějakého tématu)
- papež (nejvyšší velekněz), následovník Petra, sídlící ve Vatikánu, jenž se stal v roce 1929 papežským státem. Papež svolává synodu („shromáždění“) biskupů a může svolat koncil (zvláštní shromáždění biskupů, jakousi generální synodu).
Větve a proudy
Katolická církev je rozdělena na dvě hlavní větve:
- římskokatolickou církev latinského obřadu
- východní církve připojené k Římu, rozdělené do šesti ritů: arménského, byzantského, chaldejského (Křesťané z Iráku), koptského (křesťané z Egypta), syrského, maronitského (křesťané arabského jazyka, žijící hlavně v Libanonu).
Zákoník východních církví povoluje kněžím se ženit. Od druhého Vatikánského koncilu (1962-1965) byly zahájeny reformy, které se týkají pozice laiků, dialogu se součastnými kulturami a s ostatními náboženstvími.
*Druhý vatikánský koncil - 21.světový koncil zahájil ve Vatikánu papež Jan XXIII. A pokračoval v něm papež Pavel VI. Shromáždil přes dva tisíce biskupů, odborníků a pozorovatelů. Začal aggiornamento („uvedení do pořádku“) církve a znovu definoval její spojení s moderním světem s ostatními křesťanskými církvemi, s ostatními náboženstvími.